U12 na turnaji v Olomouci (8.10.)
Po vydařeném zájezdu do Německa nás čekal další zájezd, sice kratší, přesto i tentokrát s přespáním. Opět jsme vyjížděli v pátek, autobus jsme vyměnili za vlak. Na sraz jsme všichni dorazili s předstihem a na nikoho jsme nemuseli čekat. To je určitě chvályhodný a pozoruhodný počin. Mohli jsme tedy bez problémů vyrazit na nástupiště. Štěstí, že jsme měli místenky, vlak byl totiž přeplněn, my jsme ale v klidu obsadili místa nám určená. Cesta uběhla v bez potíží a po zrychleném přesunu jsme dorazili na hřiště, kde jsme měli připravený nocleh v místní tělocvičně. Nevím, v kolik hodin děti vstávají do školy, také nevím, jestli jsou při ranním vstávání tak čilé…, ale bez budíku v pohodě před šestou. A to jsme se těšili, že budeme vstávat nejdřív v půl osmé.(Takže až nebudou chtít vstávat do školy, připomeňte jim OL ☺ ) No nic, jdeme na snídani, pak zabalit, připravit na turnaj a krátkou procházkou na hřiště, kde se hrají zápasy naší kategorie.
Krátká procházka se nám malinko protáhla, protože informace: „…a za obchodním centrem do leva, pak rovně… je tam tramvaj č.3″ se zprvu jevila jako mylná. Za obchodním centrem žádná tramvaj nejede. Po procházce místními uličkami jsme nakonec objevili tramvaj, pak zastávku a u ní i vstup do Střední školy polytechnické, kde bylo připraveno nejen hřiště, ale i zázemí pro případ deštivého počasí. I tak máme dost času na přípravu a tak hurá do zápasů.
Ve skupině hrajeme s týmy Tatry Smíchov, Zlína a Olomouce. První zápas máme s Tatrou. Začátek zápasu se nám celkem povedl, nedokážeme ale nic z tlaku vytěžit, přichází chyba a po obdržené pětce se nám hra totálně rozdrobila, přestali jsme bránit a jsme rádi, že poločas dohráváme „jen“ za stavu 0:3. V druhé půli je hra velmi podobná, sice trochu zlepšujeme obranu, postupně i přebíráme aktivitu, na víc jak na snížení na konečných 1:3 to ale není. Jak jsme hráli první zápas, hrajeme i druhý. Proti Zlínu se nedaří, obrana je bez skládání, bez aktivního vybíhání, v útoku jsme bezzubí, nepomáháme si… Zlín nakonec porážíme 4:1, hra ale moc nepřesvědčila. I v posledním dopoledním zápase jsme hru nezlepšili a domácí Olomouc nám dává pořádně zabrat. Nakonec sice vyhráváme 3:2, herně jsme ale spadli do podprůměru.
Do odpolední části turnaje jdeme s tím, že chceme zlepšit kolektivní pojetí a především obranu. V semifinále se nám proti Říčanům nedaří. Obranu jsme sice skutečně dost zlepšili, začali jsme si i víc přihrávat a podporovat se, na zastavení rozjetých Říčanských to ale ani zdaleka nestačí. Prohra je sice ostudná, hra je proti dopolednímu programu ale přeci jen blíž naší představě o správně fungujícím týmu. Konečný stav 0:11 rozhodně neodpovídá tomu, co bychom mohli a měli předvádět. Je pravda, že téměř celý zápas sbírali zkušenosti mladší či méně zkušení hráči, kteří na takovéto zápasy nemají ještě dost odehraných soubojů ani minut. Je to tak, zápas se nám v podstatě povedl a rozhodně nás „nakopnul“ k dobrému, nebál bych se říct velmi dobrému výkonu v posledním zápase. Hrajeme opět s týmem Tatry a hned od začátku je vidět, že jsme nastoupili v úplně jiném rozpoložení a s daleko větší chutí. Z týmu sálá odhodlání a chuť zvítězit. Konečně hrajeme kolektivně, napadání rozehrávky soupeře je na velmi dobré úrovni, podporujeme se jak v útočné tak v obranné hře a je radost se na náš tým dívat. Díky velkému zlepšení získáváme třetí místo po výhře 3:0. Domů jedeme spokojeni s výsledkem, předváděná hra v dopoledním programu je ale velkým varováním.
V Olomouci hráli: Jirka, Pavel, Hanz, Mary, Ema, Natálie, Kubíček, Mates, Prokop, pan Pecháček, Michal, Viktor, Filip a Wiky.
Dopolední zápasy nejlépe odehrál Jirka, který bojoval, skládal, útočil… i on ale pozdě přihrává. Ostatní sice hráli v celku dobře, bohužel ale každý sám za sebe. Prokop místo protihráče atakoval jím nesenou šišku, nepřihrával, a když ano, nepodpořil své kamarády, ať již to byl Matěj, Kubíček či pan Pecháček. Matěj v prvních zápasech zapomněl skládat, soupeřům se vyhýbal ☹ Kubíček alespoň skládal, přihrával však pozdě a dostával tak spoluhráče pod velký tlak soupeřů. Hanz se snažil o napadání, bylo však nepřesné, Natálie byla skoro neviditelná, pan Pecháček lítal po hřišti jak utržený, vypadalo to ale spíš, že hraje jinou hru, která se rugby podobá jen velmi vzdáleně… Takto bych mohl pokračovat, ale myslím, že každý ví, co dělal špatně.
V odpoledním bloku ale dochází ke zvratu a k Jirkovi se přidávají ostatní. Postupně lépe napadáme, pomáháme si, Prokop skládá, přihrává a zabíhá, Jirka zrychlil přihrávku od mlýna a Kubíček tak má víc času na rozehrání do útoku, Hanz perfektně napadá soupeře, Matěj výborně skládá, Ema se rve a nikoho kolem sebe nepustí, pan Pecháček výborně čistí míče, Natálka se zapojila do hry, skládá, brání, snaží se o průniky, Pavel navázal na výkony z Německa, Mary se rve o každý míč, Viktor několikrát ukáže, jakou má sílu… Je radost se dívat na proměnu celého týmu. Do takto rozjetého soukolí se tak v pohodě začlení i Filip, který zatím sbírá zkušenosti, stejně jako Michal (ten ukazuje, že skládat umí) a Wiky, která první obavy nechává na střídačce a i když jí soupeři unikají, snaží se je alespoň zpomalit. Poslední zápas tak maže dopolední trápení a domů se jede s radostí a pohárem.
Cesta domů se trochu komplikuje pro poruchu lokomotivy. Přestupujeme ale na lepší a rychlejší EC vlak a s ca půlhodinovým zpožděním tak můžeme předat všechny děti rodičům.
Díky všem za, nakonec, příjemnou sobotu.
K turnaji (+/-)
+ spoustu těžkých zápasů
+ příjemné prostředí
– neposloucháme pokyny, nedáme na rady
Co nás čeká
16.10. – Olymp nový tým, nové hřiště, stadion Na Markétě. Určitě bychom měli postavit dva týmy!
22.10. – PICO CUP domácí turnaj s dlouhou tradicí! Účast všech je víc jak žádoucí. Budou i zahraniční týmy. Maminky, tatínci… všechny opět prosím o napečení a pomoc na turnaji samotném.
POZOR!!! Pro všechny hráče v kat. U12 je povinná vstupní lékařská prohlídka u sportovního lékaře!!! Fotografii psového formátu přinesou – Honza R., Filip.
Ragby zdar,
M+M+P
